O nás

Irenka Hejhalová

Narodila jsem se v éře sedmdesátek, jsem tedy z generace, kterou doba nazvala "Husákovy děti". Bylo nás prostě hodně...a myslím, že to začalo už v roce 1969...v duchu hesla " rodina je základ státu". Kristovy léta mám už tedy delší dobu za sebou. Vlastně toho mám za sebou daleko víc, třeba dobu mého dětství, kdy se běžně čekaly fronty na cokoli, na auta byly pořadníky a oblečení se doma šilo, pletlo, háčkovalo, protože na trhu byla jen konfekce a podpultovky nebyly pro každého. Tudíž další element doby byl - Já na bráchu , brácha na mě, takže v konečném výsledku  v duchu hesla " Všichni všechno budou mít dohromady ", které se změnilo v praxi na Já ti seženu to a ty mě zase tohle.  / díky pane Werichu/.

Dost už ale o době minulé, každý máme svoje vzpomínky. V současné době, kdy už moje děti odrostly a mají svoje " důležité věci" a já jim moc fandím a přeju, aby se jim dařilo, v tom co a s kým dělají, se přede mnou otevírá cesta, po které chci jít a vlastně se tak trochu vrátit v čase do doby , ve které se tolik nespěchalo a věci ,co byly potřeba se dělali i doma na koleni. 

A proto je tu Hravá dílna. Já a Hanička v ní děláme věci pro radost naši i těch , co k nám přijdou.

Když se tak zamyslím, tak za to, co teď dělám může asi moje babička, která mi lásku k ručním pracem předala . Byla švadlena a jednoho dne se objevila i v mojí 2.C a učila nás šít. Pro mě krásný zážitek, vidět jí pracovat jako učitelku , i když doma jsem jí pomáhala, tady to bylo jiné. Vzpomínám na to dodnes. Já sama jsem se před nedávnem potkala s jinými učitelkami, díky kterým jsem objevila paličkování. Úplně mě to pohltilo. Vydržela jsem nad herdulkou hodiny a vůbec jsem si neuvědomovala ubíhající čas. Jen ten krásný zvuk dřevěných paliček a proplétání nitek, díky čemuž vzniká taková krása. Oprášila jsem vzpomínky na babičku a ve škole, kam chodily tehdy ještě i moje děti, jsem založila kroužek šití. Byl sice komorní, ale byla to pro mě škola tvoření s dětmi. Přípravy mi zabíraly spoustu času, ale odměnou mi byla radost dívek, když se jim povedl první uzlík na niti, návlek do jehly a nakonec i výtvor, kterým se mohly pochlubit rodičům. Je krásné pozorovat, jak se komu daří, jaký je v dětech potenciál a třeba i zasít semínko pro budoucí vztah k nějaké tvořivé práci. 

To je to hlavní, proč mám práci v dílně tak ráda. Sama žasnu stále víc nad dovedností a umem našich předků a ráda bych, aby i dnešní děti i "dospělí" , mohli poznat něco z toho, co to obnáší. 

Hanka Drobná

Jsem milující manželka úžasného, šikovného a pracovitého muže a maminka dvou krásných, hodných, skvělých a nadaných dětí.

Už od malička ráda něco vytvářím a před několika lety jsem se nechala okouzlit světem šití. Vše začalo jedním malým vesnickým jarmarkem. Od té doby jsem byla často v obchodě s látkami, nakupovala tvořivý materiál a manžel mi přestavěl pracovnu na tvořivou dílnu. 

Stále používám nitě, jehly, krajky a hlavně nůžky po mé milované babičce, která už není s námi. Brzy jsem pochopila, proč vždy hledala jedny nůžky... malé, staré, napůl zrezlé. Tak nádherně padnou do ruky, skvěle stříhají. Dodnes hledám v babiččině krabičce tu správnou barvu nitě a vzpomínám, jak jsem jí je jako malá holčička srovnala podle barev.... a jsou tak srovnané dodnes......

Nechávám se neustále okouzlovat světem tvoření a nyní je mou velkou radostí plstění a technika macramé. Donutila mě k tomu jediná věc.....toto tvoření je na rozdíl od šití na stroji téměř bezhlučné :-) Miluji večery, kdy poslouchám rozhlasové hry....miluji dny, kdy se dívám na dálkové běhy na lyžích nebo na Tour de France a u toho slyším jen jemné zvuky, kdy se jehla zanoří do molitanu. Miluji vymýšlet, jak svou panenku "obléknu", jakou bude mít barvu vlasů, jaký účes....